Konference mládeže ve Francii

Studenti druhého ročníku se ve dnech 10. – 13. 3. 2016 zúčastnili Setkání mládeže partnerských měst v Paříži. Během pobytu probíhala řada zajímavých setkání s místními organizacemi věnujícími se podpoře sociálně slabých občanů, ale také mladých lidí v předměstí Paříže Gentilly. Studenti porovnávali své zkušenosti v sociální oblasti se zahraničními studenty z Polska, Německa a Francie v rámci jednotlivých projektů a prezentovali své krátké filmy věnované sociální oblasti města, ve kterém žijí. Celý program byl velmi pestrý a přinesl všem studentům mnoho nových a zajímavých zkušeností, názorů, dovedností v komunikaci a schopnosti prezentovat myšlenky a názory v cizím jazyce.
Ing. Eliášová Nikol

Video o Příbrami

Letošní konference mládeže se konala ve Francii, v Gentilly. Účastnila jsem se jí už podruhé a jsem velmi ráda, že jsem se po roce mohla znovu setkat s přáteli. Oproti loňskému roku, kdy jsme řešili politické vztahy a život mladých lidí ve městě, se konference nesla v duchu solidarity a dobrovolnických prací. Dopoledne jsme diskutovali a porovnávali typického Evropana či se zabývali tím, co pro nás, jako jedince, solidarita znamená. Taktéž jsme se zúčastnili zajímavé přednášky o sociální podpoře lidí bez domova a organizaci, jež tyto problémy řeší.
Odpoledne jsme trávili upevňováním vztahů a prošli se nejen pod „Eifellovkou,“ ale také nám místní ukázali Gentilly a snažili se trochu přiblížit jejich každodenní životy. K dorozumění jsme mnohdy používali ruce a nohy, ale dovolím si říci, že jsme si vedli dobře. Nejhorší jsou vždy začátky, kdy jsme se trochu báli mluvit, avšak druhý den už byly bariéry prolomené a bez problému se každý z nás zapojoval do skupinových prací.
V loňském roce jsme dostali za úkol natočit a sestřihat video, jehož motto znělo: Creating a better world. S naším výtvorem, který se nám docela povedl, jsem taktéž spokojená, ostatním se velmi líbil. Při posledním setkání se diskutovalo o konečné rezoluci naší konference. Němečtí studenti si stáli za projektem, který by dotvořil nějakou vesničku v Africe, a naopak my si stáli za menším projektem, podpořit děti ze sociálně slabších rodin v našem městě. Poslední slovo měli pořadatelé, kteří nám dali za pravdu.
Letošní rok byl pro mne velmi poučný, spolu s novými zkušenostmi jsem si odvezla také bojového ducha a iniciativu. Pokud všechno půjde podle plánu, příští rok bychom se znovu ve stejném složení mohli setkat u nás v Příbrami. Těším se na budoucí chod tohoto projektu a jsem velmi vděčná všem, co stojí za jeho organizací.
Táňa Moučková, 2. A

Nepříjemný pocit, který zapříčinilo brzké vstávání ve čtyři hodiny ráno, se hned po necelých dvanácti hodinách cesty, které byly hned krásnější, když jsem porazil 6krát Vojtu v piškvorkách, změnil v pocit překypující radosti. Jakmile jsme dojeli k cílové destinaci, tak nás příjemně uvítali naši hostitelé. První věta, která byla cílená na mě, zněla: "Do you speak english?". Chtěl jsem odpovědět "unfortunately" což znamená bohužel, ale nakonec jsem se ovládl a chladně jsem odpověděl "Yeah". Poté jsme se šli ubytovat. Byli jsme ubytování s devatenáctiletým Polákem, jehož jediná anglická slova zněla: "Thank you" a "Yes". Jinak bylo ubytování super, až na to, že jsme se sprchovali dvě noci po sobě studenou vodou, protože jsme s kohoutkem točili na špatnou stranu. Každý den byl téměř stejný. Neměli jsme skoro žádný čas pro sebe, což ještě zhoršovalo, že wi-fi byla od 08:00 do 19:00. Rána jsme začínali snídaní na hotelu, po které následoval meeting v budově, jež dříve sloužila jako banka, teď slouží jako dům pro mladistvé. Řekl bych, že jsme všechno zvládli s klidem, i když jsme občas museli použít k dorozumění části našeho těla. Odpoledne jsme šli do místní restaurace a pak procházeli stíny půvabné Paříže. Konec dne jsme završili večeří, po které jsme měli na výběr jít se toulat po městě nebo jít na kutě. Na pobytu se mi nejvíc líbili velice přátelští lidé, mezi které patřil i černoušek James, můj nový kamarád, se kterým jsem a nadále doufám i budu v kontaktu.
Patrik Fejtl, 2. A 

Konference začala brzkým ranním odjezdem v 5 hodin z Příbrami. Méně příjemnou částí byla cesta, která se prodlužovala s každou prohranou sérií v piškvorkách proti Patrikovi. Po návrhu zahrát si lodě, mi přišla ještě delší, jelikož jsem znovu prohrál. Trvala bezmála 12 nekonečných hodin. Během čtvrtečního večera proběhlo přivítání místními, společná večeře a prohlídka města s doprovodem francouzských studentů. Veškerá organizace zastínila kdejaký zájezd od obrovské cestovní kanceláře. V pátek dopoledne proběhlo seznámení se studenty z Francie, Německa a Polska. Ve skupinách jsme přemýšleli nad tím, jak vidíme ostatní státy a jejich stereotypy. Probíhalo nacvičování krátké scénky, kdy naše byla bezkonkurenčně nejlepší. Odpoledne patřilo výbornému obědu v pizzerii a prohlídce Paříže z vyhlídkové lodi. Zavedli nás do muzea, kde se Táňa několikrát ztratila. Spoustu času jsme strávili focením u Eiffelovky a nakonec přišla nejlepší večeře posledních let. Zavítali jsme totiž do palačinkárny. Sobota se nesla v podobně naladěném duchu, protože už od dopoledne běžela diskuse na téma dobrovolnictví. Po vydatném obědě následovala prohlídka Gentilly. Večeří nás pohostili v centru mládeže. Prostor obsadila troška kultury. Každá studentská skupina zazpívala 2 písně. Den zakončilo promítání krátkých filmů představujících jednotlivá města. Poslední den byl věnován zamyšlení nad tématem dalšího setkání. Každý z nás pronesl svůj názor, který poté obhajoval. Po oficiálním ukončení konference došlo k rozloučení. Před odjezdem z Francie jsme navštívili Versailles, což byl nekompromisní konec celého výletu. Spřátelili jsme se s novými lidmi. Nejvíce sympaticky vypadal James, což se i potvrdilo. Už od prvního dne si se mnou a Patrikem povídal samozřejmě o fotbale. Vše hodnotím kladně, jsem rád za zlepšení angličtiny a možnost poznat novou kulturu.
Vojtěch Balík, 2. A




Zpět na hlavní stranu