Druhá
mobilita českých studentů se uskutečnila ve dnech 18. 3 –
24.
3. 2018. Studenti vycestovali v neděli ráno a večer
dorazili do
partnerského města Idar-Oberstein, ubytovali se
v mládežnické ubytovně a
očekávali věci příští. Hned
v pondělí navštívili partnerskou školu
BBS,
která se nedávno spojila s technickou školou,
a právě tu jsme navštívili.
Seznámili se s duálním
vzděláváním, s obory, které se na
této škole
studují, obdivovali vybavení odborných učeben a
dílen na úpravu a zpracování
kovu, dřeva, zlata a stříbra, učebny pro výuku prodavačů,
kuchařů i
automechaniků. Tato exkurze byla velmi obohacující a
věříme, že i u nás bude
zavedeno duální vyučování na této
úrovni.
Druhý
den už se ke studentům připojili i členové partnerských organizací a všichni
společně jsme navštívili projekt BOSS Tag na BBS. Němečtí studenti na něm
představili pět firem, ve kterých vykonávají svoji praxi a pro firmu se učí.
Nejvíce nás zaujal projekt studijního oboru ekonomické školy, který uskutečňují
studenti ze své vlastní iniciativy a vyrábějí tašky na elekroniku. Používají
k tomu výhradně ekologické materiály. Jejich zapálení pro věc bylo přímo
nakažlivé.
Třetí
den byl výletní. Navštívili jsme město Frankfurt n. M. a v něm muzeum
peněz Bundesbank. Celá výstava byla udělána interaktivně, takže studenti
skládali puzzle z bankovek, virtuálně hovořili s pracovníkem banky,
hráli pexeso a další aktivity. Nejvíce je ohromila zmínka o hyperinflaci
v r. 1923 v Německu, kdy lidé pálili peníze v kamnech, a bochník
chleba stál 4,5 miliónů marek. Pak už měli volno na prohlídku města a nezbytné
nákupy suvenýrů.
Ve
čtvrtek jsme navštívili zajímavé městečko
Bundenbach, kde se nachází keltské
sídliště a břidlicový důl. Opět jsme se dozvěděli
spoustu zajímavých informací,
tentokrát z historie. Na odpoledne si pro nás
němečtí partneři připravili
překvapení v přírodě. Partnerská delegace se
rozloučila a odcestovala
zpátky domů, a tak studenti i přes nepřízeň počasí
vyrazili vstříc
dobrodružství. Za překonání blátivé
cesty by si všichni zasloužili zlatý metál.
Ale překvapení stálo za to – visutý most
přes hluboké údolí. Největší
odvážlivci
přešli celý, někteří kousek a někteří jen
hleděli. V pátek jsme se
naposledy sešli ve škole, abychom zhodnotili
setkání, BOOS Tag a posunuli
projekt o krok dál. Už nyní se těšíme na
další setkání v Příbrami.
Mgr.
Iva Čápová
V
pondělí jsme se vydali do naší partnerské
školy, která se nedávno spojila se školou
s technickým zaměřením a nyní tvoří jednu
velkou školu s počtem okolo 2 tisíc
žáků. Ráno nás čekala prohlídka
technické školy. Tam jsme měli možnost
dozvědět se něco o oborech, které se tu studují. Studenti
pracují se dřevem,
kovem, stříbrem nebo zlatem. Viděli jsme také
třídy, ve kterých se žáci učili
prodávat nebo vařit. Zaujal nás tzv. duální
systém, ve kterém jde o to, že žáci
chodí týden do školy a týden do firmy, do
které mohou nastoupit po ukončení
studia. Potom jsme šli na jídlo do čínské
restaurace, kde jsme se výborně
najedli. Následovala exkurze v muzeu polodrahokamů, kde se
nás ujal skvělý
pan průvodce, seznámil nás s historií těžby
polodrahokamů a vysvětlil nám,
jak který kamínek vznikl, jak se jmenuje a co se
z něj dá udělat. Různě
barevné ,,kamínky“ byly opravdu
okouzlující. Celý den jsme zakončili
společným sledováním filmů.
David
P., Roman V.
Úterý
- Boss Tag. V úterý jsme opět navštívili partnerskou školu BBS v
Idar-Obersteinu. Do školy jsme přijeli brzy ráno a učitelé nás usadili do jedné
větší místnosti. Boss Tag byl rozdělen na dvě části. V první části nám studenti
školy představovali své firmy, ve kterých vykonávali praxi. Představilo se nám
celkem pět firem. Nejvíce se nám zalíbila firma Caring cases, která nás zaujala
svým přednesem. Prezentovali o chodu firmy a o jejích produktech. Jejich
produktem byla pouzdra ze zajímavého ekologického materiálu. Měli na výběr hned
několik velikostí na elektroniku jako mobily, tablety…
Poté
nastala menší pauza, kdy jsme se přesunuli do místnosti s občerstvením. Zde
jsme měli na výběr různé druhy chlebíčků, sušenek a dalších pochoutek. A s
plným břichem jsme se přesunuli na část druhou, která byla zajímavější. Sešli
se zástupci německých firem a studenti, učitelé a hosté s nimi vedli debatu. Mohli
se zeptat například, jak uspět při zakládání firmy nebo jak to v jejich firmách
funguje. Po této dlouhé části následovalo loučení, focení a oběd.
Honzík S., Ondřej Š.
Ve
středu v osm hodin ráno jsme vyjeli za dalším dobrodružstvím do Frankfurtu nad
Mohanem. Po dvou hodinách jízdy jsme konečně dorazili do muzea bankovek
Bundesbanky. V muzeu nás asi nejvíce zaujalo, jak je zlatá cihla těžká a že to tedy
není jako ve filmech, kdy si zloději hodí pytel s cihlami na záda a utíkají. A
pak nás zaujala doba německé hospodářské krize, v době hyperinflace. V té
době stál v Německu chléb 460 milionů marek a peníze se pálily v kamnech.
Eliška
V., Adéla K.
Keltské
sídliště a břidlicový důl v Bundenbachu.
Čtvrtý den v týdnu neboli ve
čtvrtek jsme jeli na výlet, který nám měl
trošku připomenout historii v době
Keltů. V autobuse jsme strávili kolem půl hodiny. Byl to den,
kdy zrovna nebylo
krásné počasí, pršelo i sněžilo a byla
nám všem zima. Když jsme vystoupili
z autobusu, ihned jsme se šli schovat pod
stříšku, aby na nás nepršelo a
my nebyli mokří, ale stejně nám to bylo skoro k ničemu,
jelikož jako první
dobrodružství tohoto výletu jsme měli procházku na
keltské území. Cesta vedla
mírně do kopce, ale všichni jsme kopeček v pohodě
zvládli. Nahoře na kopečku
nás všechny hned přivítala keltská
soška, která měla výraz, jako by byla
naštvaná, ale bylo to pouze upozornění, abychom se
báli jít na jejich území.
Když jsme pokračovali dále po cestě, došli jsme k
takovému místu, kde byla jen
tráva, vlastně to byla taková louka. Ta louka byla
původně obydlená Kelty a
hned vedle ní byla keltská obydlí postavená
tak, jak tehdy opravdu vypadala.
Tam jsme si prošli pár domů, nafotili pár fotek a
šli zpět, kde na nás čekalo
jiné dobrodružství. Sošky se tentokrát
usmívaly, byly rády, že jejich území
opouštíme. Museli jsme si vzít helmy na hlavy, aby
na nás nespadl nějaký těžký
kámen nebo se nebouchli do hlavy. Šli jsme se
podívat do dolu břidlice. Byla
tam veliká zima, ale všichni jsme to statečně přežili.
Nejzajímavější věcí bylo
to, že to byl jeden z nejstarších dolů. Byl zde totiž
krápník, který měřil 6
cm, a protože jeden centimetr krápníku roste sto let, důl
tu stojí už 600 let.
Dozvěděli jsme se vše o těžbě břidlice od středověku až po
současnost, jak
těžká a nebezpečná práce to byla a k čemu
břidlice sloužila. Povídání
určitě stálo za to.
Adéla Č,
Andrea B.
